Petr Vok z Rožmberka

Poslední Rožmberk patřil k předním postavám české historie 16. a 17. století.

Byl synem Jošta z Rožmberka a Anny z Roggendorfu a mladším bratrem Viléma z Rožmberka. Žil přes padesát let ve stínu svého staršího bratra Viléma, a tak se příliš nestaral o vládu, o rodovou reprezentaci, ani o politiku.. Již od útlého mládí byl učenlivý, zvídavý a vynalézavý, o čemž svědčí jeho všeobecný zájem o vědu, literaturu, umění a kulturu. Podporoval českou literaturu, školství (Bratrské gymnázium v Soběslavi - bylo protiváhou jezuitské koleje v Českém Krumlově, založené bratrem Vilémem), divadlo a výtvarné umění. Za svého života vytvořil jednu z nejrozsáhlejších knihoven ve střední Evropě, čítající 11 000 svazků knih. Jeho sbírka uměleckých předmětů, fyzikálních přístrojů a přírodnin byla srovnatelná se sbírkami císaře Rudolfa II. Habsburského, situovanými na Pražském hradě.

Roku 1565 dostal část panství k výživě. Zprvu sídlil na Bechyni, koupil ji v roce 1569 od Šternberků, pak na zámku v Třeboni. Obě dvě rezidenční sídla nechal nákladně renesančně přestavovat. Na svých sídlech vedl nádherný dvůr s početným služebnictvem a fraucimorem. Za života svého bratra se věnoval některým společenským povinnostem a často svého bratra, zaneprázdněného politickými funkcemi, zastupoval. V roce 1580 se oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Manželství zůstalo bezdětně a Kateřina trpěla blíže neurčenou duševní chorobou. Petr Vok se o nemocnou ženu staral až do jejího skonu v roce 1601.

Roku 1592 se stal vladařem rožmberského domu a přestěhoval se na Krumlov, kde se slavnostně ujal vlády. Petr pokračoval v hospodářských tradicích svého bratra Viléma. Způsobem vlády se podobal bratru Vilémovi, ale jinak byl každý z nich jiný. Petr byl citlivější, upřímný a když se pro něco rozhodl, pevně si za tím stál (což dokazuje jeho odmítavý postoj k Habsburkům nebo jeho výstup a obhajoba Jednoty bratrské). Na českokrumlovský zámek zavedl bratrské kněze, později je usídlil u sv. Jošta  a zřídil zde bratrskou školu. Ke svým poddaným byl Petr byl ještě laskavější než Vilém, poddaným dovoloval kácet v panských lesích, řadu vesnic osvobodil od poddanských dávek a platů a roku 1594 vymohl nový trh pro Krumlov.

Roku 1600  uzavřel Petr Vok smlouvu s císařem Rudolfem II. Habsburským o odkoupení Krumlova, Prachatic, hradčanského paláce, některých vsí u Sedlčan a většiny rožmberských dolů za 420 000 kop grošů. Císař po odkoupení velké části rožmberského dominia Petru Vokovi postoupil bývalý Lobkovický palác (nyní Schwarzenberský palác) na Hradčanech, císařské louky u Kunratic a Petrovi rovněž ponechal volnou ruku v dalších odkazech. Petr nechal nově upravit své staré třeboňské sídlo a v roce 1602 se přestěhoval na Třeboň. Za cenu odprodeje zhruba 2/3 původního dominia vyvedl zbývající panství z dluhů a ekonomicky a hospodářsky jej stabilizoval.

Dne 30. ledna roku 1611 vpadla u Vyššího Brodu, na Českokrumlovsku, do jižních Čech intervenční vojska pasovského biskupa Leopolda (o síle 10 – 12 000 mužů) a celé českokrumlovské panství bylo vojensky obsazeno. Aby ušetřil své poddané válečných hrůz, půjčil Petr Vok z Rožmberka vládě na vyplacení služného, ve výši 173.000 zlatých, chybějící částku 100.000 zlatých z rožmberského pokladu, čímž krátce před svou smrtí prokázal obdivuhodnou velkorysost, čestnost a vlastenectví. Po odchodu pasovských vojsk v červenci roku 1611 a po opravení škod, napáchaných vojenskou soldateskou, se Český Krumlov navrátil k poklidnému životu ekonomicko-správního centra komorního panství.

Petr Vok z Rožmberka zemřel 6. 11. 1611 bezdětný jako poslední člen svého rodu na zámku v Třeboni a jeho tělo bylo uloženo do rožmberské hrobky v klášteře Vyšší Brod.